Madrid vás zcela určitě dostane svou sluneční atmosférou. Zatímco u nás už se koncem září musíte vyrovnat s teplotami téměř atakujícími nulu a na Sněžce napadne první sníh, Madrid, který leží mnohem výš než Praha (v průměrné nadmořské výšce 667 metrů), se zatím těší přízni slunce a teploty zde dosahují víc než 25 stupňů Celsia. A kdybyste dokonce přesto zatoužili po počasí drsnějším, než jakému zatím čelí vaši rodáci, můžete popojet jen několik desítek kilometrů od Madridu, do Sierra de Guadarrama a na sníh pravděpodobně už koncem září nebo nejpozději začátkem října narazíte i tady.

Ale proč jezdit do hor, když vám město poskytne nepoměrně víc příležitostí k tomu, abyste poznali místní obyvatele? Stačí se na náměstí Puerta del Sol posadit k jedné ze dvou kašen zdobených záhony s rozkvetlými květinami a sledovat tepající město z bezprostřední blízkosti nebo se procházet poblíž Plaza Mayor a hledat zákoutí, které před vámi Madrid dosud skrýval, případně zajít jen kousek odtud, na náměstí Plaza de Angel nebo Plaza de Santa Ana, kde se jedna hospoda tísní na druhou, a dát si o odpoledním klidu kávu nebo kalíšek něčeho ostřejšího. A pokud vám ani to nestačí, můžete kousek od náměstí svaté Any vkročit do ulice Calle de Las Huertas a tady si vybrat jednu z mnoha místních taveren, ve které ještě dřív, než začne večer a nad Madridem začne ono přívětivé slunce zapadat, objevit pohostinnost madridských podniků.

Madrid má přes svou polohu naprosto jedinečný přístup k mnoha druhům mořských plodů a ryb, které často nemají své pojmenování v češtině – vždyť jen ústřic je možné tady sehnat snad desítku. Není třeba se bát, že by něco z toho nebylo čerstvé. Každý den vyjma neděle sem časně zrána z pobřeží míří auta dopravující pro madridské gurmány výlovky od tamních rybářů. Našinec zvyklý na mořské produkty dopravované do srdce Evropy po dlouhých rozbitých cestách a udržovaných při životě jen silou vůle to sice nepostřehne, ale pokud se tu dají ryby koupit v pondělí, zaručeně čerstvé být nemůžou: v neděli rybáři na vodu nevyjíždějí. S objednávkou v restauraci tedy počkejte raději až do úterý.

Je to sice div, že vnitrozemní Madrid má takovou obrovskou zásobu mořských plodů, ale vysvětlení je nasnadě: Madriďané jsou gurmáni a jsou ochotní věnovat péči o jídlo maximum. Více než 6 milionů obyvatel představuje pro rybáře velmi zajímavý trh, takže se sem vyplatí výlovky dovážet. Ale přes to všechno jsou tu mnohé druhy ryb (pescada) velmi levné, o poznání levnější než v Česku například pstruzi.

Skvělou možnost pro ty, kdo mají možnost si v Madridu připravit jídlo po svém, představují trhy. V každé čtvrti lze nalézt alespoň jedno tradiční tržiště, ale jen zřídka tady mají podobu otevřeného prostranství: například Mercado de San Anton, Mercado de la Cebada i mnohé další jsou umístěné v uzavřených budovách, kde trhovci provozují své stánky na několika podlažích. Kromě ryb, plodů moře a mnoha druhů masa je možné tady nakoupit také čerstvé ovoce a zeleninu, vedle celoročně dostupných pomerančů a jiného ovoce nebo zeleniny i plody sezonní.

Kdo nabídku tržnic nevyužije zeširoka, může se tu alespoň občerstvit. Ceny jsou více než příjemné, protože jsou nižší než v restauracích. Ostatně příznivější ceny než tam, kde se dá posedět, nabízejí i nejrozličnější provozovny s rychlým občerstvením, v nichž se dá na ulici pořídit něco k snědku, ať už jsou to tradiční španělská jídla, nebo exotická kuchyně, tu italská pizza nebo jinde třeba arabské kebaby.

Pokud zatoužíte jet do Madridu a dosud jste nevytáhli paty z Evropy, čeká vás patrně jedno z nejúžasnějších dobrodružství, které jste dosud prožili. Jednak je to tím, že Madrid je Praze docela vzdálený a vydat se sem autem znamená přejet celé Německo, Francii, kde půlku cestovních nákladů spolykají dálniční poplatky, a ještě téměř přesně půlku samotného Španělska. V autě strávíte zhruba celý jeden den, pokud se budete za volantem střídat, a možná přitom zažijete spoustu nenahraditelných zážitků. Ale nechcete-li tuto dramatickou, i když veskrze civilizovanou cestu plnou dálnic absolvovat, nezbyde vám než se sem vypravit letecky.

Českou republiku spojuje s Madridem několik pravidelných přímých linek. Některé z nich provozují velké letecké společnosti, jako například ČSA, jiné nízkonákladové společnosti. Ceny, zejména objednáte-li letenku s předstihem, mohou být velmi podobné – mně se dokonce podařilo letět s Lufthansou za míň než s WizzAir, a navíc jsem přitom nebyl konfrontován s neústupností úředníka, který před vstupem do letadla přeměřoval a převažoval zavazadla a nekompromisně účtoval vysoké poplatky za nadměrné velikosti a nadváhu.

Díky cestě letadlem, která trvá všehovšudy necelé tři hodiny čistého času, se vám může snadno stát, že dopoledne ještě opečováváte zahradu, ale večer už trávíte nad skleničkou a tapas v některé z mnoha madridských taveren.

Já jsem se do Madridu poprvé dostal prostřednictvím maďarské Wizz Air, ale byl to pro mě natolik silný nepříliš příjemný zážitek, že bych vám pro cestu opravdu doporučil raději Lufthansu, velkého německého dopravce, který sice do Madridu nelétá přímo, ale díky častému spojení z mnoha německých letišť se do Madridu dostanete s jedním přestupem – ať už v Mnichově, Düsseldorfu, nebo Frankfurtu nad Mohanem. A upřímně řečeno, často ani nepoznáte, na jakém letišti jste se to vlastně kvůli přestupu ocitli. Někdy tady strávíte jen pár desítek minut určených pro přestup a přijde vám to stejné tam jako tam.

Pokud jsou jižané obecně považovány za národy, které si užívají života zejména v noci, pro Madriďany to platí obzvlášť. I když se město během noci přece jenom vylidní, na těch nejfrekventovanějších místech najdete nějaké lidi – často hloučky čítající několik lidí – v jakoukoli dobu. Přecházejí tudy z baru do taverny, živě diskutují a radují se ze života.

Společnost jim během pozdních nočních a brzkých ranních hodin dělají pochopitelně cizinci, kteří chtějí kus z té jedinečné atmosféry načerpat. A mnozí z nich se radovánkám oddávají mnohem intenzivněji než místní, takže nezřídka je možné vidět opilé turisty, kteří na rozdíl od Španělů, kteří bývají opilí jen výjimečně, neznají svou míru.

Pro noční život mají Španělé ty nejlepší podmínky: jako ve spoustě jiných zemí na jihu Evropy i zde dodržují siestu, takže většina obchodů (vyjma těch zaměřených především na turisty) odpoledne zavře, aby často otevřela až odpoledne nebo navečer. Po tu dobu se Španělé oddávají obědu a odpočinku. Prodejny i restaurace, které se poté nadechnou k večernímu náporu, jsou tak v provozu dlouho do noci. A jako by tu všichni měli naprosto stejný režim.

Při jakékoli návštěvě některé z jižních zemí opakovaně lituji, že siestovou kulturu jsme nezavedli u nás a že je asi při našem životním stylu nemyslitelné, že by se nám to ještě vůbec kdy mohlo podařit. Několikahodinový odpočinek po dobrém obědě je přesně to, co mi poslední dobou velmi chybí a čemu bych byl ochoten obětovat nepracovní večery.

A ještě mnohem živější je město během pátečních a sobotních nocí, kdy si mohou Madriďané dopřát víkendového volna. Noci tu překypují životem a zábavou a nabízejí neskutečné panoptikum lidí, příběhů a osudů.

Přes ten neutuchající ruch a nepořádek, který tady začne brzy k ránu panovat, ale Madrid není špinavým městem. Sotva se totiž poslední flamendři odeberou na kutě, vyrážejí do ulic popeláři a uklízeči, aby i tu nejzapadlejší uličku dali do pořádku a připravili ji na nový den, který bude stejně bouřlivý a plný života jako ten předchozí. A ostatně jako i všechny další, které přijdou po něm.

Možná za to může počasí a příznivé podmínky k životu, ale Madriďané (a platí to o Španělech obecně) jsou srdeční a pozitivně smýšlející lidé. Teprve tady člověk pochopí, že všudypřítomná česká naštvanost je Španělům, a zvláště těm, kteří se rozhodli žít v Madridu, opravdu cizí, a to bez ohledu na to, že španělská nezaměstnanost dosahuje dvojnásobku té české a ekonomická krize je zde v končícím roce 2013 cítit velmi intenzivně.

Ještě výrazněji než srdečnost zdejších obyvatel tady na vás zapůsobí nadhled, kterým jako by byl Madriďanům dán do vínku. Ptáte-li se, čím to je, pak je vysvětlením zřejmě to, že se zde mnohem významněji potkávají s příslušníky cizích národů. Patrně bychom marně hledali třeba Afričana nebo Jihoameričana, který by při vycestování ze země přemýšlel o emigraci do Prahy. Do Madridu směřují obrovské zástupy těch, kdo chtějí zkusit štěstí v nějaké z vyspělých zemí – a tady k tomu mají mnohem větší předpoklady, zejména znalost místního jazyka. A často se tu pro ně také snadněji najde práce: někteří mohou pracovat jako méně kvalifikované síly vypomáhající v hotelích nebo jiných službách a jiní mohou svými kulinářskými schopnostmi obohatit už tak pestrou škálu gastronomické nabídky.

Praví Madriďané, kterým právo k tomu, aby se nazývali právě takhle, dává skutečnost, že ve městě žili alespoň jejich prarodiče, se pojmenovávají Los Gatos. Jenže z celého množství 6,5 milionu lidí žijících dnes v aglomeraci hlavního města je jich tady zhruba jeden milion.