Faro de Moncloa

Madridská rozhledna El Faro de Moncloa o výšce 110 metrů s vyhlídkovou věží stojí ve čtvrti  Moncloa-Aravaca. Budova, jejímž autorem je architekt Salvador Pérez Arroyo, byla postavena v roce 1992 u příležitosti akce Evropské hlavní město kultury za 2 miliardy peset  a je jedenáctou nejvyšší stavbou v Madridu.

Hned po výstavbě ale začala být bezpečnost rozhledny zpochybňována, protože vedle venkovního skleněného výtahu, který na vrchol vyjede za 20 sekund, se nahoru dá dostat po schodišti, které je úzké jen 80 centimetrů a zábradlí při dotyku produkuje statickou elektřinu. Pro osud rozhledny byly ale důležitější dvě události, které rozhodly o jejím „dočasném uzavření“. K první došlo jen krátce po otevření, když se několik několikatunových desek konstrukce při silném dešti uvolnilo a spadly na zem. Naštěstí nikdo nebyl zraněn a věc vyřešilo lepší přinýtování. Ale když pak v roce 2005 vyhořel mrakodrap Windsor na křižovatce ulic Calle de Raimundo Fernández Villaverde a Paseo de la Castellana, město rozhodlo, že už dále nebude tolerovat nevyhovující bezpečností předpisy a Faro de Moncloa raději zavře.

Během let bylo do úpravy stavby investováno kolem 5 milionů eur, dnes však stále čeká na otevření. Na výhled na Madrid, který vám odtud za symbolický poplatek umožní (před zavřením stálo vstupné 1 euro pro dospělé a 50 centů pro děti), si tak musíte nechat stále zajít chuť – a pořád není jasné dokdy.

Madridské ulice

Rozmanitost madridských ulic a všeho, co je tvoří a lemuje, dokazuje živelnost, s jakou se město rozvíjelo v minulosti, a tempo, jaké při výstavbě neustává ani v moderní době. Zatímco v samém centru města kolem Plaza Mayor a Puerta del Sol nemají uličky na šířku víc než několik metrů a často jsou jen o několik metrů delší, směrem od středu vybíhají široké bulváry lemované vysokými budovami. Typickým reprezentantem rozlehlosti je slovutná Gran Vía, ulice, která za svůj vznik vděčí bouřlivému rozmachu na začátku 20. století. Se svou velkolepostí je vlastně výjimkou potvrzující pravidlo o úzkých a krátkých uličkách ve starém Madridu.

A jen kousek odtud začínají ulice, které už s malebností mají málo společného – taková Paseo de la Castellana, která město protíná v severním směru, má na délku přes sedm kilometrů a místy ji tvoří až čtrnáct jízdních pruhů vyhrazených pro automobily. Ještě o několik kilometrů delší je nejdelší madridský bulvár Calle de Alcalá, který se táhne od náměstí Puerta del Sol na východ přes Plaza de Cibeles, Plaza de la Independencia s Puerta de Alcalá a dále uhýbá na severovýchod a končí až v okrajové čtvrti ….

Regiony Španělska

Španělské království, které se rozkládá na ploše větší než 500 000 kilometrů čtverečních, je rozděleno do 17 regionů, takzvaných autonomních společenství (comunidades autónomas). Ta se dále dělí na provincie, kterých je po celém Španělsku padesát. Další dvě provincie, města Ceuta a Melilla, leží na území severoafrického Maroka a mají statut autonomních měst.

Mimo území pevninského Španělska se prostírají ještě dvě souostroví – Baleárské ostrovy (Islas Baleares) a Kanárské ostrovy (Islas Canarias), obě známá i českým rekreantům, kteří s oblibou navštěvují tamní rezorty.

Město Madrid je nejen hlavním městem celého Španělského království, ale také hlavním městem stejnojmenné provincie, která jako jediná tvoří Madridské autonomní společenství. To bylo původně součástí Nové Kastilie, ale po pádu diktátorského režimu generála Francisca Franca bylo 1. března 1983 kvůli velkým ekonomickým a demografickým rozdílům odděleno. Předseda regionální vlády dnes sídlí v budově bývalého poštovního úřadu (Real Casa de Correos) na náměstí Puerta del Sol.

Pro každého, kdo by se chtěl španělskou geografií zabývat podrobněji, aniž by jednotlivé regiony – svérázné svými kulturami, podnebím, rázem krajiny i lidskými charaktery, bude bez jejich procestování a prožití na vlastní kůži poněkud tvrdým oříškem i jen zapamatování jednotlivých jmen autonomních společenství. Poznat drsné severní kraje lze třeba prostřednictvím jedné z dvanácti větví Svatojakubské cesty, kterou se k hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de Compostela, ubírají ročně desetitisíce poutníků. Tato hlavní větev, která vede například přes francouzské město Le Puy-en-Velay, odkud sem první doloženou cestu na počest svatého Jakuba  vykonal v roce 951 francouzský mnich, spojuje s Compostelou ostatně i české poutníky.

O Madridu

Barcelona je jako helmbrechtnice, dívka lehčích a působivějších mravů, která svá stehna rozevírá do široka všem, kteří ji míjejí, mizíce do jejích útrob a zase ji opouštějíce, opojeni iluzí prožitého štěstí. Madrid je dobrosrdečný společník, který vám své kouzlo neukáže při první příležitosti, a za všech okolností zůstává gentlemanem, který zná svou cenu. Musíte ho pochopit, poznat a koneckonců uchopit po svém. Teprve potom vám svá na první pohled nerozpoznatelná, těžko identifikovatelná a zdánlivě nepřitažlivá tajemství ukáže. A o to je jeho kouzlo podmanivější a dojem z něj intenzivnější.

Francisco Franco

Možná tahle pasáž do Mardidu tak úplně nepatří, ale na muže, který Španělsko, a tedy i Madrid jako hlavní město a místo, jehož ráz politika země určuje nejvýrazněji, ovlivnil snad nejvýznamněji, bychom v žádném případě neměli zapomenout. A pak je tu ještě jeden důvod: diktátor a 36 let vládnoucí nejvyšší představitel Španělska, známý jako generál Franco, měl tak dlouhé jméno, že je to i na tamní poměry se Cervantesovými přídomky přece jenom pikantní. Francisco Paulino Hermenegildo Teódulo Franco y Bahamonde Salgado Pardo de Andrad představuje pro Španělsko temný stín minulosti. Jeho režim, který se mu podařilo v zemi ve třicátých letech 20. století nastolit, byl fašistický, autoritativní a nedemokratický. Ale pohled na diktátora Franca, který budování státu pojal razantně, se přece jenom různí. Za jeho vlády, postavené na katolických hodnotách, se na jednu stranu popravovali odpůrci a výrazným způsobem byly omezeny individuální i skupinové svobody, ale na druhou stranu si Franco mohl dovolit uskutečnit celou řadu reforem, nazývané jako Desarollo (zázrak), které stály u zrodu silné střední třídy.

Franco měl v právě v Madridu obrovskou jezdeckou sochu. Sedmimetrový monument, který stál u budovy ministerstva životního prostředí, odstranili Madriďané v roce 2005, třicet let od diktátorovy smrti, a kvůli obavám z přílišné publicity se stržení sochy odehrálo v noci. Zajímavé je, že jako oficiální důvod se tehdy udávala rekonstrukce náměstí, ale zároveň se vědělo, že památka na frankistický režim je připomínka ne příliš demokratické minulosti.

Dnes už tedy symboly Franca v Madridu ani nikde jinde ve Španělsku nenajdete. Země si žije ve zcela jiném kontextu. Ale za výdobytky, které Španělům poskytuje tamní sociální systém, může právě někdejší Caudillo de España por la gracia de Dios: jako na protest proti němu se politický systém v zemi otočil směrem doleva. Španělsko, které dlouhá desetiletí žilo v konzervativně-nacionalistickém módu, se paradoxně proměnilo v zemi socialistickou.

Real Madrid

Španělská srdce bijí pro fotbal a synonymem pro fotbal je v Madridu Real, který významně zastiňuje nejen místní Atlético, ale v mnoha ohledech také katalánský FC Barcelona. Vždyť to byl právě Real Madrid CF neboli Real Madrid Club de Fútbol s přezdívkou Los Blancos (Bílý balet), který světová fotbalová federace FIFA prohlásila v roce 2000 za nejlepší klub fotbalové historie. Real Madrid se stal více než třicetkrát mistrem španělské ligy a patří k nejúspěšnějším účastníkům evropských fotbalových pohárů.

Byl založen v roce 1902, ale právo nosit královský titul si vydobyl až o 18 let později. Své zápasy hraje na stadionu Santiago Bernabéu, postaveném v roce 1947. Zásluhu na tom měla fotbalová legenda, po níž byl stadion pojmenován. Bernabéu strávil v klubu nejen svou hráčskou kariéru, ale následně se podílel na rozvoji klubu také jako úředník.

http://www.realmadridcf.cz/historie

Nejdražší hráči historie fotbalu

  • 100 – Gareth Bale (2013)
    Tottenham – Real Madrid
  • 94 – Cristiano Ronaldo (2009)
    Manchester United – Real Madrid
  • 81 – Luis Suárez (2014)
    Liverpool – Barcelona
  • 80 – James Rodríguez (2014)
    Monako – Real Madrid
  • 75 – Ángel di María (2014)
    Real Madrid – Manchester United
  • 75 – Zinedine Zidane (2001)
    Juventus Turín – Real Madrid
  • 41 – Pavel Nedvěd (2001)
    Lazio Řím – Juventus Turín

Částky jsou uvedeny v mil. eur

Zdroj: http://sport.lidovky.cz/blizi-se-rekordni-fotbalovy-prestup-pogba-za-2-85-miliardy-pem-/fotbal-zahranicni-souteze.aspx?c=A150121_214158_ln-fotbal-zahranici_makr