Juan de Villanueva
Francesco Sabatini
Rafael Moneo
Banco de España
Dnes je Národní banka Španělska (Banco de España) centrální bankou Španělského království a součástí Evropského systému centrálních bank, takže dohlíží nad španělským bankovním systémem, ale nebylo tomu tak vždycky. Instituci s cílem vydávat dluhopisy umožňující investice a zajištěné rezervami založil už v roce 1782 král Karel III., tehdy jako Banco Nacional de San Carlos, a jejím prvním ředitelem byl francouzský bankéř François Cabarrus. Po mnoha letech bohaté historie, během níž sídlila v několika budovách, a konečném sloučení s Banco de Isabell II a Banco de San Fernando se v roce 1891 přestěhovala do současné budovy na Plaza de Cibelés, která je od roku 1999 zapsaná na seznamu španělského kulturního dědictví.
Madridské zajímavosti
1. Třetí největší město Evropy.
V samotném Madridu žijí téměř 4 miliony lidí, čímž se řadí na 3. místo mezi evropskými metropolemi (po Londýně a Paříži). Celá aglomerace čítá přes 6 milionů obyvatel. Během posledních patnácti let se populace hlavního města Španělska zvýšila o jeden milion lidí.
2. Nejvýše položené hlavní město v Evropě.
Svou polohou na planině mezi horami zaujímá Madrid výsostné postavení mezi ostatními metropolemi evropského kontinentu: jeho průměrná nadmořská výška 655 metrů je bezkonkurenčně nejvyšší.
3. Etnická křižovatka.
V Madridu žijí početné komunity nejrůznějších národností, které sem připluly, přiletěly a přijely prakticky ze všech koutů světa. Podle sčítání lidu žije na území španělské metropole přes 148 000 Rumunů, 137 000 Ekvádoranů a 68 000 Maročanů.
4. Nejstarší restaurace na světě.
Madrid má nejstarší restauraci na celém světě. Jmenuje se Casa Botín a byla založena už v roce 1725. Proslýchá se, že jako mladík v ní myl nádobí Francisco Goya.
5. Všechny španělské cesty začínají v Madridu.
Od značky před radnicí (a bývalou poštou) Real Casa de Correos na náměstí Puerta del Sol se rozbíhá růžice španělských dálnic, které tu mají svůj nultý kilometr.
6. Horká léta, chladné zimy.
Zatímco letní vedra se v Madridu dají vydržet jen díky nízké vzdušné vlhkosti (v létě 2015 dosahovala rtuť teploměru ke 45 °C), v zimě tu nezřídka klesá pod bod mrazu a drží se tady sníh.
7. Jediné místo na světě, které má sochu věnovanou ďáblu.
Socha padlého anděla v parku Retiro je umístěná na kašně v nadmořské výšce přesně 666 metrů. Vytvořil ji v roce 1877 Ricardo Beliver svému patronovi hraběti Fernánu Gómezovi.
8. Nejúspěšnější fotbalový klub světa.
Real Madrid, přezdívaný bílý balet, vyhrál desetkrát Ligu mistrů, dvakrát Evropskou ligu, devatenáctkrát domácí pohár a devětkrát španělský Superpohár. Takovými výsledky se nemůže pochlubit žádný jiný klub na světě.
Správní rozdělení Madridu (distrikty)
Madrid s téměř čtyřmi miliony obyvatel je rozdělen na správní obvody (distritos), které se dále dělí na okrsky (barrios). Obvodů je celkem 21 a bezkonkurenčně největším je Fuencarral-El Pardo, okrsků 119.
Centro (Palacio, Embajadores, Cortes, Justicia, Universidad, Sol)
Arganzuela (Imperial, Acacias, Chopera, Legazpi, Delicias, Palos de Moguer, Atocha)
Retiro (Pacífico, Adelfas, Estrella, Ibiza, Jerónimos, Niño Jesús)
Salamanca (Recoletos, Goya, Fuente del Berro, Guindalera, Lista, Castellana)
Chamartín (El Viso, Prosperidad, Ciudad Jardín, Hispanoamérica, Nueva España, Castilla)
Tetuán (Bellas Vistas, Cuatro Caminos, Castillejos, Almenara, Valdeacederas, Berruguete)
Chamberí (Gaztambide, Arapiles, Trafalgar, Almagro, Ríos Rosas, Vallehermoso)
Fuencarral-El Pardo (El Pardo, Fuentelarreina, Peñagrande, Pilar, La Paz, Valverde, Mirasierra, El Goloso)
Moncloa-Aravaca (Casa de Campo, Argüelles, Ciudad Universitaria, Valdezarza, Valdematín, El Plantío, Aravaca)
Latina (Cármenes, Puerta del Angel, Lucero, Aluche, Campamento, Cuatro Vientos, Las Aguilas)
Carabanchel (Comillas, Opañel, San Isidro, Vista Alegre, Puerta Bonita, Buenavista, Abrantes)
Usera (Orcasitas, Orcasur, San Fermín, Almendrales, Moscardó, Zofío, Pradolongo)
Puente de Vallecas (Entrevías, San Diego, Palomeras Bajas, Palomeras Sureste, Portazgo, Numancia)
Moratalaz (Pavones, Horcajo, Marroquina, Media Legua, Fontarrón, Vinateros)
Ciudad Lineal (Ventas, Pueblo Nuevo, Quintana, Concepción, San Pascual, San Juan Bautista, Colina, Atalaya, Costillares)
Hortaleza (Palomas, Piovera, Canillas, Pinar del Rey, Apóstol Santiago, Valdefuentes)
Villaverde (San Andrés, San Cristóbal, Butarque, Los Rosales, Los Angeles)
Villa de Vallecas (Casco Histórico de Vallecas, Santa Eugenia)
Vicálvaro (Casco Histórico de Vicálvaro, Ambroz)
San Blas-Canillejas (Simancas, Hellín, Amposta, Arcos, Rosas, Rejas, Canillejas, Salvador)
Barajas (Alameda de Osuna, Aeropuerto, Casco Histórico de Barajas, Timón, Corralejos)
http://www.fiestas-de-madrid.com/distritos-barrios-madrid.htm
http://barriosdemadrid.net/mapas/distritos/
Diego Rodríguez de Silva y Velázquez
Top 15 Prada
Juan de Flandes: Ukřižování (1509–1518)
El Greco: Portrét šlechtice s rukou na hrudi (1580–1586)
Diego Velázquez: Dvorní dámy | Rodina Filipa IV. (cca 1656)
José de Ribera: Jakubův sen (1639)
Francisco Goya: Poprava povstalců v Madridu, 3. květen 1808 | Poprava v La Mondoa (1814)
Fra Angelico: Zvěstování (1425–1428)
Rafael: Kardinál (1510–1511)
Tizian: Císař Karel V. v bitvě u Mühlberga (1548)
Giovanni Battista Tiepolo: Neposkvrněné početí (1767–1769)
Rogier van der Weyden: Snímání z kříže (cca 1435)
Hieronymus Bosch: Zahrada pozemských rozkoší | Zahrada pozemských slastí | Tisícileté království (1500–1505)
Peter Paul Rubens: Tři Grácie (1630–1635)
Albrecht Dürer: Autoportrét (1498)
Rembrandt: Judita na hostině u Holoferna (1634)
Pasitelova škola: Orestes a Pylades (cca 10 př. n. l.)
Cuatro torres
Jsou čtyři, jsou nejvyšší a mají jen krátkou historii. Čtyři mrakodrapy, které společně tvoří Cuattro Torres Business Area, ční téměř na samém konci nejdelší španělské ulice Passeo de la Castellana, na místě někdejšího tréninkového komplexu Realu Madrid, až do výšky čtvrt kilometru. Třída do čtvrti La Paz vede už od nádraží Atocha, tedy od brány Madridu na okraji vnitřního města.
Původně se tento areál jmenoval Madrid Arena a s jeho budováním se začalo v roce 2004. Jako první byla v březnu 2007 dostavěna Torre Espacio, s 230 metry nejmenší ze čtyř betonově-ocelově-skleněných sourozenců. V dubnu 2008 přibyla Torre PwC, vysoká 236 metrů, v květnu 2009 dokončili stavbu nejvyšší Torre Bankia (250 metrů) a v prosinci 2009 Torre de Cristal (249 metrů). Dnes jde o čtyři nejvyšší budovy v celém Španělsku (rozdíl teplot mezi patami a nejvyššími body budov může údajně dosahovat až 10 °C), ke kterým by měla v roce 2019 přibýt pátá.
Se Čtyřmi věžemi jsem se poprvé setkal v letadle – jsou natolik dominantní, že jsou vidět z výšky i dálky a jsou opravdu nepřehlédnutelné. A když jsem pak zjistil, jak se k nim dá dostat (nejlepší je jet metrem na zastávku Begoña, Chamartín nebo Plaza de Castilla, odtud to je ale trochu dál a po Paseo de la Castellana se ještě trochu projdete), naplánoval jsem si sem cestu, byť je to přece jenom trochu z ruky – architektonická chlouba moderního Madridu, na níž se mimo jiné podílel také světoznámý Brit Norman Foster (konkrétně Torre Bankia), stojí za koukání, ať už ve dne, nebo v noci. Ani ten druhý pohled jsem si nechtěl nechat ujít, takže jsem celé odpoledne věnoval procházce po pompézní Paseo de la Castellana až ke Čtyřem věžím.
Kromě zmíněného Normana Fostera se na stavbě komplexu podíleli i další proslulí architekti, například pod Torre de Cristal je podepsán Argentinec Cesar Pelli, který se podílel na kdysi nejvyšší budově světa Petronas Towers v malajsijském Kuala Lumpuru, spoluautorem Torre Espacio je americký architekt čínského původu Ieoh Ming Pei, jehož pyramidu můžeme obdivovat u pařížského Louvru.
Ve chvíli, kdy se mi CTBA zjevila v celé své kráse (bylo před osmou hodinou večer začátkem října), byla v Česku už tma, v Madridu jsem ale kvůli večernímu snímku musel ještě přes půl hodiny čekat, až slunce dorazí i za zdejší horizont. Ale un caffe con leche s výhledem na Cuatro Torres v pivnici Pinchos Morrenos bylo lahodné a chlapík, co tu obsluhoval, ochotný a vtipkující. Jeho jižanský charakter se nezapřel, když jsem si chtěl před odchodem dojít na WC. Dvě části toalet, zavřené shrnovacími dveřmi, byly označené nápisy ELLOS a ELLAS. Už jsem viděl mnohé pojmenování mužské a ženské části (kromě señores směřují muži k cedulce caballeros), ale s tímhle jsem se setkal poprvé. „Co je ellos a co ellas?“ ptám se bodrého číšníka. Jeho gesto zní ale jasně: „Neporadím.“ Ani se nesnaží mluvit anglicky jako při nabízení kávy, takže se naše konverzace odehrává za pomoci poněkud omezené neverbální komunikace, a sleduje, jak si poradím. Naznačuju, že to risknu a vydávám se vlevo, pod nápis ELLOS. Podle jeho výrazu jsem si vybral správně, ale – mezi námi – bylo to stejně jedno, protože žádná žena v tu chvíli v té pivnici stejně neseděla.
Real Casa de Correos
Svatý Isidor (San Isidro)
Jedním z patronů města (ale také zemědělců) je svatý Isidor z Madridu, zvaný také sv. Isidor rolník (kolem 1070 až 15. května 1130). Svůj život zasvětil těžké práci na poli, byl oráčem u bohatého měšťana Jana Vergase, a proslul svou zbožností, poctivostí a dobrým srdcem. Kvůli modlitbám často zanedbával i svou práci, což se pochopitelně nelíbilo jeho pánovi. Když se jel jednou přesvědčit, co je pravdy na tom, že Isidor tráví příliš času na mších a při modlitbách, spatřil Isidora ve společnosti dvou andělů, kteří mu pomáhali orat.
Příhoda s anděly, které přiměl ke zorání pole, je jedním z důvodů, proč byl Isidor 12. března 1622 papežem Řehořem XV. svatořečen (kanonizační bulu podepsal ale až 9. června 1724 Benedikt III.). O dalším zázraku vypráví legenda vytrysknutí pramene vody po několikaměsíčním kopání studny v místě, které sužovalo velké sucho. A se studnou souvisí i třetí zázrak, jejž Isidor vykonal. Isidor rolník měl za ženu Marii Toribiovou de la Cabeza, která byla později rovněž prohlášena za svatou. Měli spolu jediného syna, kterého Isidor vzkřísil poté, co spadl do studny.
Když král Filip III. Španělský, který od svého otce zdědil nejrozsáhlejší území na světě, zahrnující i Portugalsko, při cestě do Lisabonu na začátku 17. století onemocněl a lékaři do jeho uzdravení nevkládali žádné naděje, byly k němu přeneseny Isidorovy ostatky a králi se zdraví vrátilo.
Real Ermita de San Antonio de la Florida
Kdysi tady, na místě kaple La Ermita de San Antonio na předměstí Madridu, stála její předchůdkyně postavená Josém de Churriguera v roce 1720, ale ta musela ustoupit v roce 1768 výstavbě silnice do Kastilie. Už o dva roky později ale koupil král Carlos IV. palác markýze Castela Rodriga jménem Palacio de la Florida (odtud pochází jméno současné kaple), aby zde architekt Felipe Montana vybudoval v ltech 1792 až 1798 rekreační budovy. Z nich pozdější bouřlivé budování, zejména Severního náměstí (Principe Pio), přežila jen poustevna svatého Antonína.
Za svou popularitu vděčí tato nenápadná neoklasicistní stavba nástěnným malbám, na nichž téměř půl roku, od srpna do prosince, pracoval v roce 1798 jeden z nejvýznamnějších španělských i světových malířů Francisco Goya a jeho asistent Asensio Juliá. Na stropě hlavní kupole zobrazil zázrak svatého Antonína Paduánského, který ve 13. století oživil v Lisabonu mrtvého muže. V roce 1919 byly do kaple převezeny z Bordeaux Goyovy ostatky.
Prvního dubna 1905 byla budova prohlášena národní kulturní památkou a až do roku 1929 se v ní konaly pravidelné bohoslužby. Tehdy se však vzhledem k velkému náporu a nebezpečí poškození původní výzdoby církevní i světské akce přesunuly do za tím účelem vybudovaného dvojčete, které vypadá nachlup stejně.
Každoročně 13. června je Real Ermita de San Antonio de la Florida cílem pouti, během níž se sem přicházejí neprovdané ženy modlit ke svatému Antonínovi a žádat ho o partnera.