Rozmanitost madridských ulic a všeho, co je tvoří a lemuje, dokazuje živelnost, s jakou se město rozvíjelo v minulosti, a tempo, jaké při výstavbě neustává ani v moderní době. Zatímco v samém centru města kolem Plaza Mayor a Puerta del Sol nemají uličky na šířku víc než několik metrů a často jsou jen o několik metrů delší, směrem od středu vybíhají široké bulváry lemované vysokými budovami. Typickým reprezentantem rozlehlosti je slovutná Gran Vía, ulice, která za svůj vznik vděčí bouřlivému rozmachu na začátku 20. století. Se svou velkolepostí je vlastně výjimkou potvrzující pravidlo o úzkých a krátkých uličkách ve starém Madridu.

A jen kousek odtud začínají ulice, které už s malebností mají málo společného – taková Paseo de la Castellana, která město protíná v severním směru, má na délku přes sedm kilometrů a místy ji tvoří až čtrnáct jízdních pruhů vyhrazených pro automobily. Ještě o několik kilometrů delší je nejdelší madridský bulvár Calle de Alcalá, který se táhne od náměstí Puerta del Sol na východ přes Plaza de Cibeles, Plaza de la Independencia s Puerta de Alcalá a dále uhýbá na severovýchod a končí až v okrajové čtvrti ….