Možná za to může počasí a příznivé podmínky k životu, ale Madriďané (a platí to o Španělech obecně) jsou srdeční a pozitivně smýšlející lidé. Teprve tady člověk pochopí, že všudypřítomná česká naštvanost je Španělům, a zvláště těm, kteří se rozhodli žít v Madridu, opravdu cizí, a to bez ohledu na to, že španělská nezaměstnanost dosahuje dvojnásobku té české a ekonomická krize je zde v končícím roce 2013 cítit velmi intenzivně.

Ještě výrazněji než srdečnost zdejších obyvatel tady na vás zapůsobí nadhled, kterým jako by byl Madriďanům dán do vínku. Ptáte-li se, čím to je, pak je vysvětlením zřejmě to, že se zde mnohem významněji potkávají s příslušníky cizích národů. Patrně bychom marně hledali třeba Afričana nebo Jihoameričana, který by při vycestování ze země přemýšlel o emigraci do Prahy. Do Madridu směřují obrovské zástupy těch, kdo chtějí zkusit štěstí v nějaké z vyspělých zemí – a tady k tomu mají mnohem větší předpoklady, zejména znalost místního jazyka. A často se tu pro ně také snadněji najde práce: někteří mohou pracovat jako méně kvalifikované síly vypomáhající v hotelích nebo jiných službách a jiní mohou svými kulinářskými schopnostmi obohatit už tak pestrou škálu gastronomické nabídky.

Praví Madriďané, kterým právo k tomu, aby se nazývali právě takhle, dává skutečnost, že ve městě žili alespoň jejich prarodiče, se pojmenovávají Los Gatos. Jenže z celého množství 6,5 milionu lidí žijících dnes v aglomeraci hlavního města je jich tady zhruba jeden milion.