Možná tahle pasáž do Mardidu tak úplně nepatří, ale na muže, který Španělsko, a tedy i Madrid jako hlavní město a místo, jehož ráz politika země určuje nejvýrazněji, ovlivnil snad nejvýznamněji, bychom v žádném případě neměli zapomenout. A pak je tu ještě jeden důvod: diktátor a 36 let vládnoucí nejvyšší představitel Španělska, známý jako generál Franco, měl tak dlouhé jméno, že je to i na tamní poměry se Cervantesovými přídomky přece jenom pikantní. Francisco Paulino Hermenegildo Teódulo Franco y Bahamonde Salgado Pardo de Andrad představuje pro Španělsko temný stín minulosti. Jeho režim, který se mu podařilo v zemi ve třicátých letech 20. století nastolit, byl fašistický, autoritativní a nedemokratický. Ale pohled na diktátora Franca, který budování státu pojal razantně, se přece jenom různí. Za jeho vlády, postavené na katolických hodnotách, se na jednu stranu popravovali odpůrci a výrazným způsobem byly omezeny individuální i skupinové svobody, ale na druhou stranu si Franco mohl dovolit uskutečnit celou řadu reforem, nazývané jako Desarollo (zázrak), které stály u zrodu silné střední třídy.

Franco měl v právě v Madridu obrovskou jezdeckou sochu. Sedmimetrový monument, který stál u budovy ministerstva životního prostředí, odstranili Madriďané v roce 2005, třicet let od diktátorovy smrti, a kvůli obavám z přílišné publicity se stržení sochy odehrálo v noci. Zajímavé je, že jako oficiální důvod se tehdy udávala rekonstrukce náměstí, ale zároveň se vědělo, že památka na frankistický režim je připomínka ne příliš demokratické minulosti.

Dnes už tedy symboly Franca v Madridu ani nikde jinde ve Španělsku nenajdete. Země si žije ve zcela jiném kontextu. Ale za výdobytky, které Španělům poskytuje tamní sociální systém, může právě někdejší Caudillo de España por la gracia de Dios: jako na protest proti němu se politický systém v zemi otočil směrem doleva. Španělsko, které dlouhá desetiletí žilo v konzervativně-nacionalistickém módu, se paradoxně proměnilo v zemi socialistickou.