Archiv pro rubriku: Poznámky
Šunka
Tunel smíchu
Banco de España
Dnes je Národní banka Španělska (Banco de España) centrální bankou Španělského království a součástí Evropského systému centrálních bank, takže dohlíží nad španělským bankovním systémem, ale nebylo tomu tak vždycky. Instituci s cílem vydávat dluhopisy umožňující investice a zajištěné rezervami založil už v roce 1782 král Karel III., tehdy jako Banco Nacional de San Carlos, a jejím prvním ředitelem byl francouzský bankéř François Cabarrus. Po mnoha letech bohaté historie, během níž sídlila v několika budovách, a konečném sloučení s Banco de Isabell II a Banco de San Fernando se v roce 1891 přestěhovala do současné budovy na Plaza de Cibelés, která je od roku 1999 zapsaná na seznamu španělského kulturního dědictví.
Top 15 Prada
Juan de Flandes: Ukřižování (1509–1518)
El Greco: Portrét šlechtice s rukou na hrudi (1580–1586)
Diego Velázquez: Dvorní dámy | Rodina Filipa IV. (cca 1656)
José de Ribera: Jakubův sen (1639)
Francisco Goya: Poprava povstalců v Madridu, 3. květen 1808 | Poprava v La Mondoa (1814)
Fra Angelico: Zvěstování (1425–1428)
Rafael: Kardinál (1510–1511)
Tizian: Císař Karel V. v bitvě u Mühlberga (1548)
Giovanni Battista Tiepolo: Neposkvrněné početí (1767–1769)
Rogier van der Weyden: Snímání z kříže (cca 1435)
Hieronymus Bosch: Zahrada pozemských rozkoší | Zahrada pozemských slastí | Tisícileté království (1500–1505)
Peter Paul Rubens: Tři Grácie (1630–1635)
Albrecht Dürer: Autoportrét (1498)
Rembrandt: Judita na hostině u Holoferna (1634)
Pasitelova škola: Orestes a Pylades (cca 10 př. n. l.)
Pimientos de Padron
I když jsem měl od té doby piminetos de Padron několikrát, a nechal jsem si je dokonce dovézt přímo ze Španělska, takže vůně, kterou provoněly celý byt, byla opravdu autentická, nic už se nevyrovná prvnímu setkání s nimi: během nedělního běsnění na El Rastro, s Kamilem zas a znovu mě seznamujícím s kouzelným Madridem, a Anou, která shání nějaký kus nábytku, ve špinavém bufetu na rohu, kde jsme si kromě papriček posypaných hrubozrnnou solí dali v pauze při popocházení davem mezi stánky s kormidly, protože jsem si jedno z nich bůhvíproč umanul přivézt domů jako dárek, ještě smažené sardinky.
Do odletu letadla zbývalo jen několik hodin a já jsem se bezstarostně prodíral nedělním šílenstvím Rastra. Zavazadla s ostatními suvenýry bezpečně spočívala na Las Huertas, tam, kde se ulice mého bohémského srdce střetává s náměstím Plaza de Matute. A když jsem se pro ně potom vrátil, dávno opustivší azyl tetuánského bytu, aby mě Kamil doprovodil na Plaza Cibeles na autobus, věděl jsem, že tu nejsem naposledy, ale že za to přes tu vůni, nevyzpytatelnost a nedělní pohodu zdaleka nemůžou jen pimientos de Padron.
Madridské ulice
Rozmanitost madridských ulic a všeho, co je tvoří a lemuje, dokazuje živelnost, s jakou se město rozvíjelo v minulosti, a tempo, jaké při výstavbě neustává ani v moderní době. Zatímco v samém centru města kolem Plaza Mayor a Puerta del Sol nemají uličky na šířku víc než několik metrů a často jsou jen o několik metrů delší, směrem od středu vybíhají široké bulváry lemované vysokými budovami. Typickým reprezentantem rozlehlosti je slovutná Gran Vía, ulice, která za svůj vznik vděčí bouřlivému rozmachu na začátku 20. století. Se svou velkolepostí je vlastně výjimkou potvrzující pravidlo o úzkých a krátkých uličkách ve starém Madridu.
A jen kousek odtud začínají ulice, které už s malebností mají málo společného – taková Paseo de la Castellana, která město protíná v severním směru, má na délku přes sedm kilometrů a místy ji tvoří až čtrnáct jízdních pruhů vyhrazených pro automobily. Ještě o několik kilometrů delší je nejdelší madridský bulvár Calle de Alcalá, který se táhne od náměstí Puerta del Sol na východ přes Plaza de Cibeles, Plaza de la Independencia s Puerta de Alcalá a dále uhýbá na severovýchod a končí až v okrajové čtvrti ….
Španělština
O Madridu
Barcelona je jako helmbrechtnice, dívka lehčích a působivějších mravů, která svá stehna rozevírá do široka všem, kteří ji míjejí, mizíce do jejích útrob a zase ji opouštějíce, opojeni iluzí prožitého štěstí. Madrid je dobrosrdečný společník, který vám své kouzlo neukáže při první příležitosti, a za všech okolností zůstává gentlemanem, který zná svou cenu. Musíte ho pochopit, poznat a koneckonců uchopit po svém. Teprve potom vám svá na první pohled nerozpoznatelná, těžko identifikovatelná a zdánlivě nepřitažlivá tajemství ukáže. A o to je jeho kouzlo podmanivější a dojem z něj intenzivnější.
Real Madrid
Španělská srdce bijí pro fotbal a synonymem pro fotbal je v Madridu Real, který významně zastiňuje nejen místní Atlético, ale v mnoha ohledech také katalánský FC Barcelona. Vždyť to byl právě Real Madrid CF neboli Real Madrid Club de Fútbol s přezdívkou Los Blancos (Bílý balet), který světová fotbalová federace FIFA prohlásila v roce 2000 za nejlepší klub fotbalové historie. Real Madrid se stal více než třicetkrát mistrem španělské ligy a patří k nejúspěšnějším účastníkům evropských fotbalových pohárů.
Byl založen v roce 1902, ale právo nosit královský titul si vydobyl až o 18 let později. Své zápasy hraje na stadionu Santiago Bernabéu, postaveném v roce 1947. Zásluhu na tom měla fotbalová legenda, po níž byl stadion pojmenován. Bernabéu strávil v klubu nejen svou hráčskou kariéru, ale následně se podílel na rozvoji klubu také jako úředník.
http://www.realmadridcf.cz/historie
Nejdražší hráči historie fotbalu
- 100 – Gareth Bale (2013)
Tottenham – Real Madrid - 94 – Cristiano Ronaldo (2009)
Manchester United – Real Madrid - 81 – Luis Suárez (2014)
Liverpool – Barcelona - 80 – James Rodríguez (2014)
Monako – Real Madrid - 75 – Ángel di María (2014)
Real Madrid – Manchester United - 75 – Zinedine Zidane (2001)
Juventus Turín – Real Madrid
… - 41 – Pavel Nedvěd (2001)
Lazio Řím – Juventus Turín
Částky jsou uvedeny v mil. eur