Archiv pro rubriku: Nezařazené

Real Fábrica de Tapices

Nezařazené

https://books.google.cz/books?id=waptBAAAQBAJ&pg=PT53&lpg=PT53&dq=kr%C3%A1lovsk%C3%A1+gobel%C3%ADnov%C3%A1+manufaktura&source=bl&ots=Qyr1qwUBn-&sig=eJJ_Z5jrSeTiwYQxiLxiXCrNflQ&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwj31tipoJDMAhUBnBQKHQ4DAWgQ6AEIJzAC#v=onepage&q=kr%C3%A1lovsk%C3%A1%20gobel%C3%ADnov%C3%A1%20manufaktura&f=false

Cuatro torres

Nezařazené

Jsou čtyři, jsou nejvyšší a mají jen krátkou historii. Čtyři mrakodrapy, které společně tvoří Cuattro Torres Business Area, ční téměř na samém konci nejdelší španělské ulice Passeo de la Castellana, na místě někdejšího tréninkového komplexu Realu Madrid, až do výšky čtvrt kilometru. Třída do čtvrti La Paz vede už od nádraží Atocha, tedy od brány Madridu na okraji vnitřního města.

Původně se tento areál jmenoval Madrid Arena a s jeho budováním se začalo v roce 2004. Jako první byla v březnu 2007 dostavěna Torre Espacio, s 230 metry nejmenší ze čtyř betonově-ocelově-skleněných sourozenců. V dubnu 2008 přibyla Torre PwC, vysoká 236 metrů, v květnu 2009 dokončili stavbu nejvyšší Torre Bankia (250 metrů) a v prosinci 2009 Torre de Cristal (249 metrů). Dnes jde o čtyři nejvyšší budovy v celém Španělsku (rozdíl teplot mezi patami a nejvyššími body budov může údajně dosahovat až 10 °C), ke kterým by měla v roce 2019 přibýt pátá.

Se Čtyřmi věžemi jsem se poprvé setkal v letadle – jsou natolik dominantní, že jsou vidět z výšky i dálky a jsou opravdu nepřehlédnutelné. A když jsem pak zjistil, jak se k nim dá dostat (nejlepší je jet metrem na zastávku Begoña, Chamartín nebo Plaza de Castilla, odtud to je ale trochu dál a po Paseo de la Castellana se ještě trochu projdete), naplánoval jsem si sem cestu, byť je to přece jenom trochu z ruky – architektonická chlouba moderního Madridu, na níž se mimo jiné podílel také světoznámý Brit Norman Foster (konkrétně Torre Bankia), stojí za koukání, ať už ve dne, nebo v noci. Ani ten druhý pohled jsem si nechtěl nechat ujít, takže jsem celé odpoledne věnoval procházce po pompézní Paseo de la Castellana až ke Čtyřem věžím.

Kromě zmíněného Normana Fostera se na stavbě komplexu podíleli i další proslulí architekti, například pod Torre de Cristal je podepsán Argentinec Cesar Pelli, který se podílel na kdysi nejvyšší budově světa Petronas Towers v malajsijském Kuala Lumpuru, spoluautorem Torre Espacio je americký architekt čínského původu Ieoh Ming Pei, jehož pyramidu můžeme obdivovat u pařížského Louvru.

Ve chvíli, kdy se mi CTBA zjevila v celé své kráse (bylo před osmou hodinou večer začátkem října), byla v Česku už tma, v Madridu jsem ale kvůli večernímu snímku musel ještě přes půl hodiny čekat, až slunce dorazí i za zdejší horizont. Ale un caffe con leche s výhledem na Cuatro Torres v pivnici Pinchos Morrenos bylo lahodné a chlapík, co tu obsluhoval, ochotný a vtipkující. Jeho jižanský charakter se nezapřel, když jsem si chtěl před odchodem dojít na WC. Dvě části toalet, zavřené shrnovacími dveřmi, byly označené nápisy ELLOS a ELLAS. Už jsem viděl mnohé pojmenování mužské a ženské části (kromě señores směřují muži k cedulce caballeros), ale s tímhle jsem se setkal poprvé. „Co je ellos a co ellas?“ ptám se bodrého číšníka. Jeho gesto zní ale jasně: „Neporadím.“ Ani se nesnaží mluvit anglicky jako při nabízení kávy, takže se naše konverzace odehrává za pomoci poněkud omezené neverbální komunikace, a sleduje, jak si poradím. Naznačuju, že to risknu a vydávám se vlevo, pod nápis ELLOS. Podle jeho výrazu jsem si vybral správně, ale – mezi námi – bylo to stejně jedno, protože žádná žena v tu chvíli v té pivnici stejně neseděla.

 

Félix Lope de Vega Carpio

Nezařazené

Jeden z nejvýznamnějších španělských literátů Félix Lope de Vega (25. 11. 1562 Madrid až 27. 8. 1635 tamtéž) se do dějin světové literatury zapsal zejména jako dramatik, kromě divadelních her ale psal i básně a prózu. Podle historiků jich napsal asi dva tisíce, do dnešního dne se jich ale dochovala zhruba čtvrtina a jen u cca 300 je jeho autorství skutečně potvrzeno. Studoval filozofii a teologii, což jeho práce ovlivnilo – mezi divadelními hrami, které Lope de Vega bezpečně napsal, jsou náboženské a pastýřské hry (Narození Kristovo, Zamilovaný Amor), ale také komedie s historickými náměty (Vypálený Řím, Hvězda sevilská, Velkovévoda moskevský) a komedie mravoličné (Zahradníkův pes, Chytrá milenka, Vzbouření v blázinci). Pravděpodobně to byl on, kdo dal vzniknout novému žánru mezi divadelními hrami – komedii pláště a dýky (Rytíř Olmeda), která čerpá náměty ze života šlechty a zachycuje témata jako láska, žárlivost a čest.

Les vzpomínek

Nezařazené

Když do rozlehlého parku Retiro vstoupíte velkou ulicí Calle de Juan XII, která sem vede od nádraží Atocha, a dáte se doprava, otevře se před vámi po chvilce výhled na pietní místo, kopeček osázený 22 olivovníky a 170 cypřiši. Stromů je přesně 192 a mají připomínat stejný počet obětí pumových útoků na příměstské vlaky, které přijíždějí právě na největší madridské vlakové nádraží.

Malý lesík, který se stal přirozenou součástí parku Retiro stejně jako jeho rozlehlé zahrady už o několik století dřív, se původně jmenoval Les nepřítomných, ale madridská radnice posléze rozhodla, že památku zemřelých při otřesném útoku na španělské dopravní prostředky lépe uctí název Les vzpomínek (El Bosque del Recuerdo), neboť přeživší i rodiny obětí namítali, že zemřelí jsou ve vzpomínkách napořád přítomni.

Obklopuje ho potůček, který má symbolizovat život. Otevřen byl slavnostně 11. března 2005, přesně rok od tragédie, za účasti španělského krále Juana Carlose I. a jeho ženy královny Sofie a představitelů dalších 20 zemí. Během ceremoniálu nikdo nepronesl projev a vůbec se mluvilo velmi málo: na oběti se vzpomínalo pěti minutami ticha, jen v pozadí hráli mladí violoncellisté Ptačí píseň od Pau Casalse.

http://pravdu.cz/teroristicky-utok/jueves-11-m-deset-let-od-utoku-v-madridu