I když to bude k ostatním kulturním institucím a muzeím nespravedlivé, je třeba přiznat, že k hlavním lákadlům uměnímilovných turistů přijíždějících do Madridu patří Museo Nacional del Prado. Dvousetletá historie muzea umění (otevřeno bylo v roce 1819), které vlastní jednu z nejdůležitějších a nejrozsáhlejších sbírek na světě, a historické funkce španělské královské obrazárny mají na věhlas galerie obrovský vliv.

Na vybudování muzea výtvarného umění má zásluhu Karel III., zvaný El Político, pocházející ze španělské větve Bourbonů, který měl ambici udělat z města velkolepé sídlo. Kvůli vybudování obrazárny byl vytvořen projekt na reurbanizaci Paseo del Prado (prado znamená louka) a architektonický záměr byl svěřen José Moñinovi a Redondovi. Občanská válka práce na stavbě hlavní budovy zastavila, pokračovalo se v ní až později, za vlády Karlova vnuka Ferdinanda VII.

V roce 1918 muselo být muzeum poprvé rozšířeno o zadní pavilony, protože prostory už pro účely bobtnající instituce nestačily. V dalších letech byly do areálu Prada zahrnuty Casón del Buen Retiro a Salon de Reinos a v roce 2007 bylo představeno zatím poslední, podzemní rozšíření, jehož autorem je Rafael Moneo, který stojí také za rekonstrukcí vlakového nádraží Atocha.

Kompletní inventář muzea zahrnuje kolem 7600 obrazů, 8200 kreseb, 4800 tisků a 1000 soch. Ročně stálé nebo dočasné expozice navštíví kolem 2,5 milionu lidí, což je ve srovnání s mnohými institucemi tohoto druhu pakatel, oproti pařížskému Louvru například necelá třetina. Větší návštěvnost než Prado má dokonce i madridské Muzeum královny Sofie, kde jsou umístěny sbírky umění 20. století.