Tato budova, která se do roku 2011 jmenovala Palácio de Comunicaciones, tedy Palác komunikací, se díky své pompéznosti a zdobnosti stala nepopiratelným a snadno rozpoznatelným symbolem Madridu. Náměstí Plaza de Cibelés udává ráz stejně tak dobře jako kašna bohyně Kibelé nebo jiné zde stojící budovy. Oproti nim má však něco navíc: může se pyšnit rozlohou 30 000 metrů čtverečních a výškou 70 metrů.

Základní kámen stavby budované podle návrhu architektů Antonia Palacia Ramila a Joaquína Otamendiho Machimbarreny, mimo jiné také autorů mostů v Bilbau a San Sebastiánu a casina v Madridu, byl položen už v roce 1907, budova ale byla oficiálně otevřena až o 12 let později, konkrétně 14. března 1919, jako moderní poštovní, telegrafní a telefonní centrum – odtud pochází její původní název. Madriďané a Španělé ze širokého okolí jí ale dodnes ironicky pojmenovávají katedrálou svaté Komunikace (Catedral de nuestra Señora de la Comunicación). Je ukázkou modernistické architektury začátku 20. století, nebo chcete-li megalomanského stavění v neogoticko-secesním stylu té doby. Měla být symbolem toho, co přinesla technická revoluce, i monumentalitu celého Španělska.

Palác sestávající ze dvou propojených budov korunovaných pětibokými věžemi a spojenými ústřední stavbou s věží prošel v 60. letech 20. století rekonstrukcí kvůli vylepšení komunikačních systémů. Další úpravy probíhaly ještě o dvacetiletí později. V roce 1993 byla budova vyhlášena kulturní památkou a od roku 2007 zde sídlí madridská radnice a také výstavní prostor CentroCentro a galerie skla.

ODKAZ: Wikipedie