Pokud zatoužíte jet do Madridu a dosud jste nevytáhli paty z Evropy, čeká vás patrně jedno z nejúžasnějších dobrodružství, které jste dosud prožili. Jednak je to tím, že Madrid je Praze docela vzdálený a vydat se sem autem znamená přejet celé Německo, Francii, kde půlku cestovních nákladů spolykají dálniční poplatky, a ještě téměř přesně půlku samotného Španělska. V autě strávíte zhruba celý jeden den, pokud se budete za volantem střídat, a možná přitom zažijete spoustu nenahraditelných zážitků. Ale nechcete-li tuto dramatickou, i když veskrze civilizovanou cestu plnou dálnic absolvovat, nezbyde vám než se sem vypravit letecky.

Českou republiku spojuje s Madridem několik pravidelných přímých linek. Některé z nich provozují velké letecké společnosti, jako například ČSA, jiné nízkonákladové společnosti. Ceny, zejména objednáte-li letenku s předstihem, mohou být velmi podobné – mně se dokonce podařilo letět s Lufthansou za míň než s WizzAir, a navíc jsem přitom nebyl konfrontován s neústupností úředníka, který před vstupem do letadla přeměřoval a převažoval zavazadla a nekompromisně účtoval vysoké poplatky za nadměrné velikosti a nadváhu.

Díky cestě letadlem, která trvá všehovšudy necelé tři hodiny čistého času, se vám může snadno stát, že dopoledne ještě opečováváte zahradu, ale večer už trávíte nad skleničkou a tapas v některé z mnoha madridských taveren.

Já jsem se do Madridu poprvé dostal prostřednictvím maďarské Wizz Air, ale byl to pro mě natolik silný nepříliš příjemný zážitek, že bych vám pro cestu opravdu doporučil raději Lufthansu, velkého německého dopravce, který sice do Madridu nelétá přímo, ale díky častému spojení z mnoha německých letišť se do Madridu dostanete s jedním přestupem – ať už v Mnichově, Düsseldorfu, nebo Frankfurtu nad Mohanem. A upřímně řečeno, často ani nepoznáte, na jakém letišti jste se to vlastně kvůli přestupu ocitli. Někdy tady strávíte jen pár desítek minut určených pro přestup a přijde vám to stejné tam jako tam.