Archiv pro měsíc: Duben 2015

Miguel de Cervantes y Saavedra

Lidé

Kdyby Miguel de Cervantes (29. 9. 1547 Alcalá de Henares až 22. 4. 1616 Madrid) nenapsal nic jiného než svůj proslulý román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (El ingenioso hidalgo don Quijote de la Mancha), jeho světové slávě by to nezabránilo. I když pozůstatky jeho díla skutečně nejsou příliš rozsáhlé, dvoudílné dílo o stárnoucím zemanovi, který se při čtení románů o hrdinných rytířích rozhodl stát se jedním z nich, přinesl Cervantesovi světovou proslulost. Španělé k němu dodnes chovají náležitou úctu a na zdejším náměstí Plaza de España mu na důkaz toho postavili sousoší v nadživotní velikosti, které zobrazuje nejen jeho, ale i dvě jeho nejznámější literární postavy – Alonsa Quijana a jeho věrného sluhu, sedláka Sancha Panzu.

Pocházel z rodiny zchudlého šlechtice s osmi dětmi a ve 24 letech ztratil v námořní bitvě u Lepanta levou ruku. V roce 1575 byl piráty odvlečen jako otrok do Alžírska, kde strávil pět let. Jako výběrčí daní zpronevěřil peníze, takže nějakou dobu si pobyl i ve vězení. Zemřel v bídě.

Félix Lope de Vega Carpio

Nezařazené

Jeden z nejvýznamnějších španělských literátů Félix Lope de Vega (25. 11. 1562 Madrid až 27. 8. 1635 tamtéž) se do dějin světové literatury zapsal zejména jako dramatik, kromě divadelních her ale psal i básně a prózu. Podle historiků jich napsal asi dva tisíce, do dnešního dne se jich ale dochovala zhruba čtvrtina a jen u cca 300 je jeho autorství skutečně potvrzeno. Studoval filozofii a teologii, což jeho práce ovlivnilo – mezi divadelními hrami, které Lope de Vega bezpečně napsal, jsou náboženské a pastýřské hry (Narození Kristovo, Zamilovaný Amor), ale také komedie s historickými náměty (Vypálený Řím, Hvězda sevilská, Velkovévoda moskevský) a komedie mravoličné (Zahradníkův pes, Chytrá milenka, Vzbouření v blázinci). Pravděpodobně to byl on, kdo dal vzniknout novému žánru mezi divadelními hrami – komedii pláště a dýky (Rytíř Olmeda), která čerpá náměty ze života šlechty a zachycuje témata jako láska, žárlivost a čest.

Puente de Segovia

Pamětihodnosti

První zmínka o potřebě vybudovat most přes řeku Manzanares pochází už z let 1345 a 1346, kdy král Alfonso XI. Kastilský pověřil městskou radu shromážděním potřebných finančních prostředků na stavbu spojnice mezi Madridem a komunikací na sever od města. Stavět se ale začalo až o více než dvě století později, v roce 1582, když král Filip II. svěřil akci svému oblíbenému architektovi Juanu de Herrera, autora kláštera El Escorial a královského paláce v Aranjuezu. Rozpočet činil 200 tisíc dukátů. Od té doby Segovský most existuje, i když ne ve své původní podobě a z původní stavby dnes můžeme vidět jen pozůstatky v podobě vlnolamu a dvou oblouků, a to dokonce 95 metrů severně od toho současného.

V průběhu staletí prošel mnohými úpravami, a v polovině 17. století dokonce získal zdobenou bránu navrženou Teodorem Ardemansem. Jako důležitá přístupová cesta neodolal občanské válce – v listopadu 1936 ho republikáni nechali vyhodit do povětří, aby zabránili příchodu Frankových vojáků do města. Rekonstrukci a úpravám se nevyhnul ani v šedesátých letech 20. století, kdy se v Madridu stavěla důležitá dopravní tepna M-30. Současná podoba a provedení ze žulových bloků pochází z roku 2007.