Archiv pro měsíc: Říjen 2014

Torres de Colón

Madridská dvojčata stojící na náměstí Plaza de Colón (neboli Kolumbově náměstí), kam se pohodlně dostanete pěší procházkou alejí na Paseo del Prado a Paseo de Rocoletto, se v roce 2008 umístila v anketě webu VirtualTourist o nejošklivější památky světa na úctyhodném šestém místě, a přesto je jejich současná hodnota odhadována na 116 milionů dolarů. Budova, ve které jsou zejména kanceláře, byla postavena v roce 1976 na návrh architekta Antonia Lamely a s výškou 116 metrů patří mezi dvanáct nejvyšších staveb v Madridu.

Podle vrchní plošiny s dvěma špičkami, která obě věže stavby propojuje, se Torres de Colón přezdívá Zástrčka (El Enchufe). Srdce Madriďanů si nezískaly ani přes svou unikátní konstrukci: poté, co na spodních patkách vztyčili stavitelé dva hlavní pilíře a na nich plošinu, pokračovala stavba nanášením jednotlivých pater shora dolů. Posledních šest pater (tři nadzemní a tři podzemní) bylo postaveno zezdola nahoru.

Palácio de Cibelés

Tato budova, která se do roku 2011 jmenovala Palácio de Comunicaciones, tedy Palác komunikací, se díky své pompéznosti a zdobnosti stala nepopiratelným a snadno rozpoznatelným symbolem Madridu. Náměstí Plaza de Cibelés udává ráz stejně tak dobře jako kašna bohyně Kibelé nebo jiné zde stojící budovy. Oproti nim má však něco navíc: může se pyšnit rozlohou 30 000 metrů čtverečních a výškou 70 metrů.

Základní kámen stavby budované podle návrhu architektů Antonia Palacia Ramila a Joaquína Otamendiho Machimbarreny, mimo jiné také autorů mostů v Bilbau a San Sebastiánu a casina v Madridu, byl položen už v roce 1907, budova ale byla oficiálně otevřena až o 12 let později, konkrétně 14. března 1919, jako moderní poštovní, telegrafní a telefonní centrum – odtud pochází její původní název. Madriďané a Španělé ze širokého okolí jí ale dodnes ironicky pojmenovávají katedrálou svaté Komunikace (Catedral de nuestra Señora de la Comunicación). Je ukázkou modernistické architektury začátku 20. století, nebo chcete-li megalomanského stavění v neogoticko-secesním stylu té doby. Měla být symbolem toho, co přinesla technická revoluce, i monumentalitu celého Španělska.

Palác sestávající ze dvou propojených budov korunovaných pětibokými věžemi a spojenými ústřední stavbou s věží prošel v 60. letech 20. století rekonstrukcí kvůli vylepšení komunikačních systémů. Další úpravy probíhaly ještě o dvacetiletí později. V roce 1993 byla budova vyhlášena kulturní památkou a od roku 2007 zde sídlí madridská radnice a také výstavní prostor CentroCentro a galerie skla.

ODKAZ: Wikipedie

Teleférico de Madrid

Také Madrid má svou lanovku. Teleférico de Madrid, kabinová lanová dráha, spojuje centrum města (nástupní stanice je jen kousek od Templo de Debod v ulici Paseo del Pintor Rosales) se středem parku Casa de Campo. Jedná se o ekologický způsob přepravy, který se vyhýbá dopravním zácpám a v jedné kabině přepraví až šest lidí.

Lanovku postavila v roce 1969 švýcarská firma Von-Roll. Dráha je dlouhá 2,5 kilometru, má celkem 80 kabinek, protíná řeku Manzanares a dálnici M30 a cesta mezi oběma stanicemi trvá 11 minut. Nejvyšší bod lanovky je 40 metrů nad terénem.

WEB: http://www.teleferico.com/

Faro de Moncloa

Madridská rozhledna El Faro de Moncloa o výšce 110 metrů s vyhlídkovou věží stojí ve čtvrti  Moncloa-Aravaca. Budova, jejímž autorem je architekt Salvador Pérez Arroyo, byla postavena v roce 1992 u příležitosti akce Evropské hlavní město kultury za 2 miliardy peset  a je jedenáctou nejvyšší stavbou v Madridu.

Hned po výstavbě ale začala být bezpečnost rozhledny zpochybňována, protože vedle venkovního skleněného výtahu, který na vrchol vyjede za 20 sekund, se nahoru dá dostat po schodišti, které je úzké jen 80 centimetrů a zábradlí při dotyku produkuje statickou elektřinu. Pro osud rozhledny byly ale důležitější dvě události, které rozhodly o jejím „dočasném uzavření“. K první došlo jen krátce po otevření, když se několik několikatunových desek konstrukce při silném dešti uvolnilo a spadly na zem. Naštěstí nikdo nebyl zraněn a věc vyřešilo lepší přinýtování. Ale když pak v roce 2005 vyhořel mrakodrap Windsor na křižovatce ulic Calle de Raimundo Fernández Villaverde a Paseo de la Castellana, město rozhodlo, že už dále nebude tolerovat nevyhovující bezpečností předpisy a Faro de Moncloa raději zavře.

Během let bylo do úpravy stavby investováno kolem 5 milionů eur, dnes však stále čeká na otevření. Na výhled na Madrid, který vám odtud za symbolický poplatek umožní (před zavřením stálo vstupné 1 euro pro dospělé a 50 centů pro děti), si tak musíte nechat stále zajít chuť – a pořád není jasné dokdy.

Madridské ulice

Rozmanitost madridských ulic a všeho, co je tvoří a lemuje, dokazuje živelnost, s jakou se město rozvíjelo v minulosti, a tempo, jaké při výstavbě neustává ani v moderní době. Zatímco v samém centru města kolem Plaza Mayor a Puerta del Sol nemají uličky na šířku víc než několik metrů a často jsou jen o několik metrů delší, směrem od středu vybíhají široké bulváry lemované vysokými budovami. Typickým reprezentantem rozlehlosti je slovutná Gran Vía, ulice, která za svůj vznik vděčí bouřlivému rozmachu na začátku 20. století. Se svou velkolepostí je vlastně výjimkou potvrzující pravidlo o úzkých a krátkých uličkách ve starém Madridu.

A jen kousek odtud začínají ulice, které už s malebností mají málo společného – taková Paseo de la Castellana, která město protíná v severním směru, má na délku přes sedm kilometrů a místy ji tvoří až čtrnáct jízdních pruhů vyhrazených pro automobily. Ještě o několik kilometrů delší je nejdelší madridský bulvár Calle de Alcalá, který se táhne od náměstí Puerta del Sol na východ přes Plaza de Cibeles, Plaza de la Independencia s Puerta de Alcalá a dále uhýbá na severovýchod a končí až v okrajové čtvrti ….